Nikoho to nenapadlo, nikdo to nečekal, nikdo se o tom nepokoušel ani snít. Nikdo až na ruské softwarové démony – Digital Reality. Po asi dvou demoverzích tu konečně máme pařbyschopnou pre-release verzi. Cha! PeC k tomu potřebuje 386kový procesor, Amiga k tomu potřebuje 8 MB RAM a Spectrum? 128 KB paměti a nějaký rozumný diskový systém (např. MB-02, D40 nebo Betadisc). O čem že je řeč? Tak schválně. Doom ohně pekla poprvé spatřil roku 1993 v ďábelských dílnách šílených id Software. Vzápětí se s mlaskavým vytím zakousl jak motorová pila do hlav hráčů po celém světě. Ano! Doom je tady! Zahoďte všechno, co máte. Už to nebudete potřebovat. Jen si ještě do batůžku vsoukejte raketomet, do rukou popadněte brokovnici a hrrr na ně! Počkat, počkat… Ještě moment (a sundej ten prst ze spouště, když s tebou mluvím!). Jak to vůbec začalo? Pamatujete si ještě někdo to první doom demíčko, které nakódoval člověk říkající si Cobra?
Chodilo se sice jenom jedinou nekonečnou chodbou tam a zpět, ale byl to první náznak, že by to snad i šlo. Potom ještě několik vyvolených mohlo zahlédnout doomující efekt v jednom megademu, které mi leží na disketě v několika anonymních souborech a většinou nechce fungovat. A konečně přímý předchůdce současného Dooma – demo od Dital Reality. Tou dobou se už šířilo tichou (elektronickou) poštou (a na IRC), že by z toho snad měla být i hra. Upřímně řečeno, nevěřil jsem, tedy až do Enlightu’97, kde, pokud vím, byla poprvé pre-release verze uvedena. Skoro rok (autor přehání) trvala snaha transformovat hru z původního betadiscu do našeho proklínaného standardu D40/D80. A kdo za to může? Byl to Tritol! Mimochodem, kdo viděl Tritola druhý den Zlínconu, asi tuší, že to nebylo zrovna jednoduché. Dalším hrdinou doom scény je +Gama, který je autorem MB-02 verze. Dobrá tedy, vložme disketu. Jako první si určitě nahrajte Doom intro a jestli jste dostatečně trpěliví a vydržíte než se srdíčko celé vyplní, dočkáte se nádherného efektu a několika drobných informací. Hned, jak vás to přestane bavit, stiskněte SPACE a pro změnu tu máte podrobnější informace.
Co se zde dozvíme? První zajímavou věcí je datum předpokládaného vypuštění plné verze, prý podzim 1997 (dnes již víme, že plná verze nikdy nevznikla). Další zajímavost je vlastně jen taková rána z milosti. Co bude obsahovat plná verze? Tři epizody po sedmi úrovních, všechny potvory z Doomu 1, detailnější interiér (v místnostech se budou válet kostry, maso, Spectra,…), teleporty, zvukové efekty, více druhů textur stěn, lepší engine, tuny hudeb, doplnitelná grafika (cože?), 3D rendering (cooo?), real video motion (jakže?) a další vychytávky. Tak kde je, sakra, ten harddisk pro Spectrum? Ale přeci nebudeme tvrdnout u intra. Opět zmáčkneme SPACE a hra se konečně začíná ládovat do počítače. A už je to tady! Z obrazovky mi přímo do očí hledí hlavní menu hry. Píše se zde – DOOM, pak dlouho, dlouho nic a poté ještě čtyři řádečky – New game, Load game, Save game a Options. V menu se zcela intuitivně pohybujete oblíbenými klávesami Q, A a volbu provádíte stiskem ENTERu. To první, co určitě uděláte, bude nekompromisní úder do položky New game. Dostanete jedinečnou šanci zvolit si obtížnost vašeho následujícího (krátkého) virtuálního života (nebo živoření?). Young to die je obtížnost nejjednodušší, zatímco mile znějící Nightmare je obtížnost nejtužší. Jestli jste si vybrali, tak se před vámi rozevřel romantický pohled na jakousi chodbu se sudy v pozadí.
A teď ke stručnému výkladu ovládání. Sami sebou pohybujete klávesami Q, A, I, O (tedy pokud v menu Options/Controls zvolíte Standard II). Ukazováčkem pravé ruky pohybujete tlačítkem SPACE (pro vysokoškoláky – SPACE = střelba). Jestliže budete při pohybu držet tlačítko W, budete utíkat. S tlačítkem S budete dělat slušivé úkroky. Čudlíky 1-5 přepínáte zbraně (jestli nějaké máte), sedmičkou zapínáte hudbu a jestli jste se ztratili, stiskněte osmičku (je to mapa). Devítka slouží k přepínání screen módů (wowww!) a stiskem nuly si odskočíte do hlavního menu a opětovným stiskem zpět do hry. Ve spodní liště se vyskytuje několik pro hru vcelku důležitých informací. Především vaše energie – vyjádřeno procenty 0-100 (někdy až 200) a zároveň ksichtíkem. Najdete zde i aktuální stav vašeho brnění (armour). Další dost důležitý údaj je počet nábojů do zbraně, kterou právě držíte. Úplně vpravo je malý rámeček a v něm je aktuální a maximální počet nábojů pro různé typy zbraní (pistolka a rotační kulomet používají stejný typ nábojů).
Takže si tak stojíte v chodbě a před vámi se válí nějaké sudy. Ale nejsou to ledajaké sudy! Jsou to sudy výbušné! Takže si vytaste pistolku (klávesa 2) a z rozumné vzdálenosti čistěte cestu. Pravda, můžete problém řešit ručně (boxerem), ale už na základní škole nám říkali, že není příliš zdravé mlátit pěstí do čehokoliv výbušného. To ovšem brzy zjistíte při pohledu na ukazatel energie. Explozí sudů můžete s úspěchem použít, jestliže se v jejich blízkosti nachází nějaký potvorák. Vystřelte do sudu a on už si to s potvorákem nějak přebere (tato konverzace obvykle končí mastným flekem na podlaze). Čeho bude hned od začátku málo, jsou náboje. Takže šetřit, šetřit a zase šetřit. Jestliže si nyní vyvoláte mapu (tlačítkem 8), zjistíte, že na rozdíl od originálního Dooma je každá místnost vždy obdélníkového tvaru a dveře jsou někde na okrajích. Ještě lépe to vynikne, jestliže jste už navštívili více místností a při pohledu na mapu stisknete klávesu 9. Mapa se přepne do většího rozlišení a vy teď můžete vidět, že jednotlivé místnosti jsou skutečně obdélníky. Tento způsob byl zvolen kvůli snadnějšímu programování a ve vlastní hře vám to určitě ani nepřijde na mysl. Důležitá je hratelnost a ta zůstala na vysoké úrovni. Skutečně! Za chvilku zjistíte, že se ploužíte chodbou, hystericky vyskakujete zpoza rohu a střílíte po každém pixelu, co se pohne. Váš tep (reálný) tak na 200, vaše energie (virtuální) tak na 20%. A náboje docházejí.
Jaké máte ve hře kamarády? Jednoduchá odpověď. Jedině vaše zbraně. A ty mohou být tyto:
1) Pěst – je zbraň poslední záchrany, ale jestliže jste odkázáni jen na vaši pěst, tak už bývá na záchranu většinou pozdě.
2) Pistole – s touto zbraní vlastně začínáte. Je tu proto, aby jste ji co nejrychleji vyměnili za něco lepšího.
3) Brokovnice (dvouhlavňová) - je nádherná zbraň. Řekl bych, že je ze všech zbraní nejefektivnější, pokud ne, tak je určitě nejefektnější. Výstřel z obou hlavní do protivníka vyskytujícího se poblíž má pro něj obvykle fatální následky. Ideální zbraň pro boj zblízka a početní korekce příliš početného protivnictva.
4) Rotační kulomet – pěkná zbraň, ale na brokovnici nedám dopustit. Výhodou je rychlá střelba.
5) Raketomet – docela nebezpečná hračka. Dávejte si dobrý pozor, jestli v okamžiku výstřelu nestojíte moc blízko zdi. Výbuch rakety vás totiž může velmi jednoduše a velmi citelně poranit. Ovšem stejně dobře a citelně může poranit i protivníka. Ideální pro místnosti, kde se na vás v dálce sápou nepřátelé a není tam mnoho zdí.
A co nepřátelé? Těch je také dost. Především co se počtu týče. V pre-release verzi jsou totiž jen dva druhy nepřátel. Voják je malý a snadno odstranitelný problém. Jako zbraň používá revolver. Jeho stranický kolega Imp je mnohem tvrdší oříšek. Tedy, to platí pouze, máte-li jen pistoli. Dva výstřely z brokovnice a z Impa je krvavá podlaha. Připravte se, že po vás bude střílet nepříjemné ohnivé koule. Voják vypadá jako voják, Imp vypadá jako fialová potvora. V bludišti chodeb narazíte na plno dalších užitečných věciček. Určitě to budou různé bedny s různými náboji do různých zbraní. Další bezva věc jsou lékárničky. Přidávají vám totiž energii, a to do maximální úrovně 100%. Super věc je brnění. Vypadá tak trochu jako modrá váza a bude vás částečně chránit před střelbou protivníků. Bezvadná je také modrá koule, která vám přidá o 100% víc zdraví. Jestliže máte právě 80%, tak po sebrání koule budete mít 180%! A to se velmi, velmi hodí! Poslední věcička, která se zde vyskytuje, je batoh, jenž vám umožní nést dvakrát více nábojů než na začátku hry.
Co bych vám řekl ke hře samotné? Nic! Jen snad to, že určitě stojí za to se s ní poprat a uvidíte, že se vám to po několika hodinách, dnech, týdnech podaří a najdete vytoužené dveře s nápisem EXIT. Když jsem hrál Dooma poprvé, říkal jsem si, že to s tou obtížností autoři trochu přehnali, ale je to jen prvotní dojem. V průběhu psaní tohoto polonávodu jsem zjistil, že se to dá dohrát ani ne za čtvrt hodinky, to bez jediného ukládání pozice. Prostě brnkačka. Když už jsem to nakousl, tak se ještě vrátím zpět k hlavnímu menu. I v průběhu hry si sem můžete odskočit (stiskem klávesy 0) a třeba si uložit rozehranou hru na disk (Save game), nebo se vrátit k poslední uložené pozici (Load game). Můžete dokonce využít položky Options a změnit si v průběhu hry typ zobrazení, nastavit zvuky, změnit ovládací klávesy. Technické provedení hry je na solidní úrovni. Pravda, některé nedokonalosti se zde vyskytují, ale není to nic podstatného a navíc, když si vzpomenete, že jde jen o pre-release.
P.S.: Podle rozhodnutí ministerstva životního prostředí nepatří Imp mezi zákonem chráněné zvířectvo. Odstřel možný v jakémkoliv množství!
